Přejít na: Obsah | Hlavní menu | Patička

Chci jinak - Finanční koučink

Finance

Není zde "Vaše" téma? Napište

Kdo je lepší investor? Muž nebo žena

Po delší odmlce tu máme nový blog od Saši a Saši, tentokrát na téma Rozdíl v myšlení žen a mužů při investování. Vzhledem k tomu, že oba Sašové se investováním živí už asi 10 let, veřím, že to bude zajímavé počtení.

Saša
Saša

                Jsem žena a investorka. Často slýchám názor, že tyhle dvě věci nejdou vůbec dohromady. Že muži mají analytičtější mozek a ženy jdou na investice přes emoce, což je chyba. Položila jsem si otázku: „Co je vlastně dobře, a jsou emoce zabijáci investičních příležitostí?“

                Kdo je vlastně investor? Fyzická nebo právnická osoba, která vyhledává optimální způsob, jak zhodnotit své dočasně volné finanční prostředky. Toť hovoří oficiální slovník. Co je investor lidsky? Každý kdo chce rozmnožit své již těžce vydělané peníze. Každý kdo hledá způsoby, jak donutit své peníze, aby pracovali pro něho. Co člověk, to jiný způsob investování. Podle mě by si každý člověk měl uvědomit, jak je na tom ve vztahu k riziku a očekávání. Pokud si uvědomíte, co od vaší investice očekáváte, kolik jste ochotni ztratit a na jak dlouho chcete peníze uvolnit, máte napůl vyhráno.

                Ženy obecně přistupují k investování mnohem opatrněji. Vychází to z naší podstaty, ze ženského způsobu myšlení. Tím tady nechci obhajovat ženskou logiku a myšlení. Oba přístupy jsou někdy správné, někdy špatné. Cíl je stejný, jen cesta je rozdílná. Ženy se snaží udržet rodinný oheň při životě. Nechceme zas tolik riskovat a uvažujeme o investicích více dlouhodobě. Myslím, že ženy umí být velmi dobré investorky, jen by se měly trochu uvolnit a přijmout rizika spojená a danou investicí. To souvisí i s akceptací odpovědnosti za své kroky. Nezapomeňte, že muže ovládá ego v rozhodování a to my umíme ustoupit, že? Milé dámy, takže nebojte vykročit vlastní cestou, která povede k nezávislosti a svobodě i za cenu nějakého toho rizika.

                 Neexistuje ideální způsob investice. Jen ten, který vyhovuje zrovna Vám. Nikdo nemá právo vám říkat, co je pro Vás nejlepší.

Saša
Saša

                Základní teze investování zní: Vymysli plán, optimalizuj vstupy a výstupy, omez riziko a hlavně DODRŽUJ plán, případně přizpůsob plán aktuálním podmínkám.

                 Muž - investor většinou vymyslí dokonalý plán, který ve své teoretické podobě předpokládá abnormální zhodnocení v co nejkratším čase. Je to logické. Už od pravěku nás společnost nutí přinést co největšího mamuta a co nejrychleji, abychom dokázali uživit své „poddané“ a tím udržovali kult vlastního ega, které je neomylné a dokonalé. Přeci svému sokovi nedáme příležitost, aby nás překonal a uzmul nám náš vlastní trůn neomylnosti.

                  Muž – investor dokáže analyzovat všechny možné i nemožné proměnné, které mohou nastat, a dokáže omezit riziko, které se v dané chvíli může objevit.

                  Největší kámen úrazu pro muže – investora ovšem přichází v momentě, kdy je investiční plán uveden do praxe. V tuto chvíli je vše zapomenuto a muž – investor se vrhá do boje na život a na smrt s ostatními muži, aby sobě a ostatním dokázal, že je ten nejlepší. Vystřízlivění bývá často velmi bolestné a drahé.

                 A tak pořád dokola, dokud muž – investor nepochopí, že ke svému dokonalému investičnímu plánu musí přidat ještě kousek ženské esence. Přirozenou nedůvěru, odstup, bojácnost atd.

                 Potom se z nás - můžu skutečně stávají vynikající investoři a dokážeme zhodnocovat své (rodinné) peníze opravdu nadprůměrně (banky peníze opravdu nezhodnocují, takže pokud se nám podaří vydělat za rok pouze 5 %, je to zhruba o 500% více než nabízí běžný spořící učet).

                 Proto Vás ženy žádám: nebojte se s námi o penězích a o všem kolem nich hovořit. Pokud nás svou lehkosti, jemností a mateřskou vlídností podpoříte a inspirujete, rozhodně se Vám za to královsky odměníme.

3x a dost!

Saša a Saša se tentorkát zamýšleli trochu více filosoficky - kdy je dobré vydržet, nevzdat se a kdy už přestat a zaměřit scou energii jiným směrem.

Saša
Saša

                Když Saša přišel s tématem 3x a dost, v první chvíli mě nic nenapadlo. Ale pokud se víc zamyslím, týká se to spousty věcí v mém životě. A v hlavě mi vyvstává otázka, kdy je vlastně dobré přestat a kdy bojovat do posledních sil. Ve vztahu k penězům a byznysu je to podobné.

                Jsem typ člověka, který málokdy dá druhou šanci, natož třetí, ale jsou v životě okamžiky, kdy mi to stojí za to. Každý člověk může klopýtnout a měl by dostat druhou šanci, pokud stejný průšvih udělá znovu, je více než jisté, že ho bude opakovat stále dokola. Takhle je to nejen v mezilidských vztazích, ale i v pracovních a podnikatelských projektech. Kdysi jsem spolupracovala s jedním kolegou. Byli jsme spolumajitelé firmy. Společnost šlapala, ale mezi nás se dostalo několik rozporů. Oba jsme si zkoušeli domlouvat jiné formy spolupráce několik měsíců. Pořád jsme vymýšleli a obměňovali, až nás to oba unavilo a stejně jsme se podnikatelsky „rozešli“. Nakonec se nám oběma ulevilo a můžeme vedle sebe lidsky fungovat i nadále. Náš podnikatelský vztah byl už několik měsíců totálně mrtvý, každý jsme byli na jiné vlně a uměle to prodlužovali.

                Nejtěžší je vždy najít míru, kdy si říci: Už dost, tohle nemá smysl! Problém je, aby to člověk nevzdal moc brzy, anebo naopak moc pozdě a nesnažil se o něco, co už je stejně dávno mrtvé. Někdy stačí jen projekt nebo vztah poupravit, nastavit nové podmínky a celá věc se znovu nakopne. Je dobré mít vždy zpětnou vazbu, ideálně od člověka, kterému věříte a který vidí řešenou věc z nadhledu a odstupu. Může Vám dát cennou radu. Konečné rozhodnutí, zda věc ukončit nebo ještě vytrvat, je stejně na Vás. Často pomůže hodit rozum za hlavu a spolehnout se na vnitřní instinkt a cit. Hodně štěstí a citu v rozhodování.

Saša
Saša

             Znáte pravidlo třikrát a dost? Je to prosté, třikrát něco zkus, a když to nejde, jdi od toho. Pokud se na něco vrhnete a třikrát skončíte ve slepé uličce, tak jste pravděpodobně na špatné cestě a je potřeba zkusit jinou nebo jit úplně od toho. Může se totiž stát, že Vás to bude stát více, než kolik to přinese. Toto se mi stalo u jednoho klienta.

             Klient potřeboval zvýšit rozdíl mezi svým příjmem a svými výdaji. Měl své jisté zaměstnání, které měl rád, obětovával mu více než standardních 8 hodin denně, ale nikdo to neocenil na jeho výplatě. Stálý příjem byl konstantní. Jediné nekonstantní byly rostoucí výdaje. Po mě chtěl rady, jak to otočit, více vydělat a méně utratit. Hledali jsme různé cesty, jak mu pomoci. Primárně ve výdajích, které nejsou vždy optimalizované. Roky se nezajímal o ceny svých dodavatelů energii a služeb. Zde byl prostor pro zlepšení. Mávl nad tím rukou, že to nestojí za pár drobných. Zaměřili jsme se na zvýšení příjmů v jeho práci, kde by si mohl říci o více peněz za přesčasy, ale neudělal to, automaticky počítal s odmítnutím. Asi se držel hesla typické pro ČR, že žádat více peněz je neslušné až sprosté. Další pokus byl na získání další práce nebo pasivního příjmu. Ač jsme spolu definovaly několik různých směrů zisku v oblasti pasivních příjmů, vždy si vydefinoval různé zápory, proč to nepůjde. To samé bylo v oblasti přidání nebo změny zaměstnání. Jeho pracovní schopnosti byly mnohonásobně vyšší, než za jaké byl placen, plýtval svým potenciálem. Opět jsme narazili na odpor ke změnám nebo neproaktivitě až lenosti. STOP, toto nemá cenu. Spolupráce byla okamžitě ukončena. Asi tušíte proč.

               Sám jsem aplikoval pravidlo. Po 3 různých směrech jsem sám nevěděl co s ním. Nebyl ochoten spolupracovat. On si nepřišel pro rady, jak něco změnit, on chtěl, ať to udělám za něj. A to je primárně špatně. Nikdo za Vás nic neudělá, nic nevytvoří nebo nevydělá peníze. Vše je na Vás, na Vašem CHCI, UMÍM, VYTVOŘÍM a PRODÁM.

                Ukončením spolupráce jsem dosáhl úspory jeho peněz, ale také mého času, který byl plýtváním. On nebyl člověk, který chtěl něco změnit, vzít život do svých rukou, konat. On si chtěl zaplatit jiné, aby nemusel vystoupit ze své zóny komfortu, a s takovými mi nepracujeme. Vy umíte vystoupit?

Je dobré mít hypotéku s partnerem?

Čas od času se dostaneme před těžké životní rozhodnutí, např. Je dobré mít hypotéku s partnerem? Saša a Saša se zamysleli nad tím to tématem a vzhledem k tomu, že oba si podobnou zkušeností prošli, mouhou být jejich názory pro Vás užitečné.

Saša
Saša

Ne každý z nás má to štěstí, že si může pořídit vlastní bydlení za hotové peníze. Je pravda, že nám všem by se to líbilo, jenže realita je trochu jiná. Když už se rozhodujeme pro tak zásadní věc, jakou je koupě vlastního bytu nebo domu, určitě zvažujeme, (myslím, že většina z nás) zda si ho pořídit společně s partnerem nebo individuálně. Jako vždy na každé variantě najdeme plusy i mínusy. Pojďme se tedy na to společně podívat.

A vzhledem k tomu, že Saša je trochu víc emancipovaná, zastává názor, že je dobré mít bydlení a hypotéku sám na sebe, pokud to alespoň trochu jde. Nikdy totiž nevíte, co se stane. Když je dobře, je dobře všude, ale co když není dobře? Každý rozchod je těžký a to když jste opuštěný nebo opouštíte a teď k tomu navíc řešit vypořádání majetku, nedej bože společná hypotéka. Věřte, že vím, o čem mluvím. Sice jsme nemusela vypořádávat hypotéku, ale majetek ano. Je mi jasné, že spousta lidí si to nemůže dovolit, ale pokuste se představit si tu nejhorší variantu. Pokud máte alespoň nějaké řešení, máte vyhráno a nic Vám nebrání v cestě za společným štěstím. Vedla jsem se Sašou nedávno diskusi na toto téma, tvrdí, že přeci nemohu počítat s nejhorší variantou a že spousta lidí se zkrátka nerozejde a nemůže vstupovat do jakéhokoli svazku s pocitem, že by to náhodou nevyšlo. Něco na to bude a všichni si moc přejeme, aby zrovna náš vztah byl ten pravý, ale co když ne? Nebudeme ani první ani poslední, kdo se rozešel a krátká úvaha nad možnými důsledky tak velkého rozhodnutí, jako je společná hypotéka, určitě za to stojí, co myslíte? Žijeme spolu, abychom spolu sdíleli dobré i zlé a abychom si pomáhali překonávat těžké životní zkoušky, ne proto, abychom se vydírali, kdo nakonec zůstane v bytě a kdo koho vyplatí. Přeji Vám ze srdce, aby právě Váš vztah byl ten pravý.

Pokud si nejste jistí, nebo jste se dostali do komplikované situace právě díky společnému bydlení, napište nám Váš příběh, na nejzajímavější odpovíme. 

Saša
Saša

Jednoho dne mě život postavil před rozhodnutí o nákupu nemovitosti na hypotéku. Na tom není nic neobvyklého, když jsem se nenarodil do bohaté rodiny ani se dobře neoženil :-) Co mě ale šokovalo při debatách s mými přáteli, bylo množství lidi v mém okolí, kteří mě odrazovali od společné hypotéky s partnerem, vycházející ze zkušenosti, kterými si prošli. Jejich rada byla jednoduchá, pokud na to máš, financuj to vše sám a ne napůl, ať nemusíš po rozchodu řešit vypořádání. Ale proč? Pokud s někým žiju, tak s ním sdílím nejen radosti ale i starosti a výdaje. Možná jsem v tomto konzervativní, ale dávat hned na počátku partnerovi najevo, že hypotéka bude na mě a v případě rozpadu vztahu si sebere igelitku a půjde, není můj šálek kávy. Nedáváte mu tak najevo, že vlastně počítáte s variantou rozchodu? Já bych se v této pozici osobně nechtěl ocitnout, natož pak do ní stavět svého partnera.

Když se na začátku vše spravedlivě nastaví, tak si nemyslím, že při rozpadu vztahu se nenajde řešení spravedlivé pro obě strany. Když sami nevíte, nechte si poradit někým nezávislým, nemyslím tím rady o samostatných hypotékách, ale o tom, jak si rozdělit náklady a vklady do těchto důležitých věcí. Někdy se usmívám, jak dokážou být partneři na začátku slepí, hluší a blbuvzdorní na rady okolí, které vše vidí s odstupem. Zde je největší nebezpečí pro špatné nastavení, protože dokonale fungují růžové brýle, které mají bohužel většinou ženy, a proto muži nastavuji tok peněz podle sebe a ženy se pak diví.

Dám příklad ze života a zamyslete se, kde se stala chyba. Dva partneři si po letech soužití pořídí dům. Hypotéku platí jeden a náklady na domácnost druhý. Výdaje jsou téměř totožné. Po letech se vztah rozpadne a řeší se nároky na nemovitost. Hádejte, jak to dopadlo? A kde byla chyba? Náklady byly přece totožné. Chyba nastala v počátečním nastavení, kdy je člověk zamilovaný i naivní a hlavně slepě důvěřuje.

Shrnu to asi takto. Důvěřujte a věřte, ale se zdravým rozumem, obzvlášť když jde o peníze. Zamilovanost vyprchá, ale peníze se musí točit dál :-)

Peníze a sex

Saša
Saša

Slova, která spolu souvisí snad tisíciletí, peníze a sex. Dneska tu však nechci psát o nejběžnější formě spojení těchto slov, o prostituci, ať už si pod tímto pojmem představíte cokoli. Jak to ale funguje v běžném životě? Kupují si nás muži nebo my je? Partnerský vztah se dá přirovnat k obchodnímu. Někdo něco nabízí a druhý přijímá a opačně. Je to reciproční vztah (vzájemný) a měl by být vyrovnaný. Nikoho nebaví jen dávat nebo jen brát. To vede k tomu, že si stejně dřív nebo později hledáme jinde to, co nám chybí. A kupují si nás tedy partneři nebo ne? Myslím, že svým způsobem, ano. Popravdě dámy, nejste na partnera milejší, když dostanete dáreček? Přiznám se, já ano, uvařím lepší večeři, neremcám a prominu i věci, které mě normálně vytáčejí do běla a o posteli ani nemluvě J Tenhle obchodní vtah funguje pochopitelně i na druhou stranu. Možná se mnou dámy nesouhlasí. Partner by si měl svojí ženu hýčkat a dělat jí radost a měla by být královna. Jasně proč ne, ale co za to dámy? I v přírodě to funguje na podobném principu. Nejlepší samec si namlouvá a dvoří se nejlepší samičce, ale ne jen tak pro nic za nic přeci. Očekává sex a zplození potomků, kteří předají jejich „dokonalé“ geny dál. Žádný samec se zkrátka nebude dvořit a naparovat jako páv jen tak.

 

Saša
Saša

Někdy mi připadá, že jsou to jediné dvě věci, za kterýma se chlapy ženou. Teda alespoň si to většina žen myslí. A není to kvůli ženám? Jaká je skutečnost? Je to propojené? Odpovědi nechám na Vás. Osobně si myslím, že chlap se žene za penězi, protože mu přikazuje instinkt lovce mamutů z pravěku. Akorát nyní nenese domu mamuta, ale výplatu. Dříve platilo, že čím větší mamut, tím více blahobytu a spokojenosti a spokojená žena je to ta nejlepší výhra pro muže. Pokud to ale osud otočí a žena nosí domu více než muž, tak se muž postaví do role správce ohně v jeskyni a vrní blahem a zahrnuje svoji lovkyni veškerým blahobytem včetně sexu.

Jaká je skutečnost kolem nás? Rozeberme si to. Když chlap či žena dokážou zabezpečit rodinu a ještě zbývá něco navíc, tak je ve vztahu pohoda. V opačném případě je doma napětí a vztek. Když je pohoda, je i sex. Když je napětí a počítáte koruny, tak pochybuji, že si na nějaké radovánky vůbec vzpomenete. I když mi teď myšlenku trochu boří realita, že nejvíce dětí mají chudí. Ale to je zas třeba o nezaplacení elektřiny, a když nejde televize, tak se jde co? Spát přece. Pokud partner donese dostatečně velkého mamuta, je odměněn a jedna z odměn bývá i sex. A ten je zase motivační k dalšímu lovení mamutů. Určitě Vás ale nechci nabádat k tomu, že čím více jednoho, tím bude více druhého. Myslím, že takto rovnice nikdy fungovat nebude, pokud tedy nejste naivní slečinka vozící se v super sporťáku nějakého playboye, který vyžaduje určitou péči a za to nabízí odměny. Pokud ano, nečtěte dále a pošlete blog kamarádce, která to štěstí neměla.

 Jak jsem psal, může být sex motivační k více penězům. Může, ale nemusí. K vydělávání peněz nebo i sexu by Vás ale primárně měly inspirovat vnitřní hodnoty a motivace. Žádná manipulace či snad vydírání. Obě věci jsou báječně a dá se s nimi zažít plno krásného i legrace. Ale nezapomeňte, že všeho moc škodí. Teda aspoň ve většině vztahů.

Nákupy v akci aneb nechci slevu zadarmo

Nakupujete rádi? A co teprve v akci? Jak se k tomu staví Váš partner? Saša a Saša se zamysleli, jak to vlastně chodí...

Saša
Saša

Ach ty nákupy. Milujeme je, zbožňujeme je, relaxuje při nich. To je vše krásné, ale většina z nás nemá nafukovací peněženku, a tak jako všude v životě, děláme kompromisy. Někdo si radši koupí víc věcí levnějších někdo jen pár a dražších, ale žádná z nás neodolá báječné nabídce ve slevě. Pánové často namítají, že nové oblečení nepotřebujeme, anebo že nemá rozhodně tu hodnotu, kterou jsme zaplatily. A dámy přiznejme si, rády se líbíme a svým způsobem to děláme pro muže. Neopomíjejme samozřejmě, že v první řadě pro sebe a náš báječný pocit z nové věci.

Všechny rády nakupujeme a všechny občas míváme výčitky svědomí, že to bylo moc drahé, nebo že to až tak úplně nepotřebujeme. Však to známe všechny. Koupíme si třeba tričko a už když jdeme z obchodu tak nás napadne a co řeknu doma? „Sakra, ten zas bude vrčet.“ Co teď, nechci, aby mi zas vyčítal, že utrácím. Přeci sama moc dobře vím, co si mohu dovolit. První co nás napadne je říci doma, že to bylo ve slevě. Jen proto, abychom měli klid a nemusely nic vysvětlovat. Mám pravdu dámy?  Nedávno jsem zkusila doma změnu. Vrátila jsem se z nákupů a říkám: „Koupila jsem si nové šaty, protože se mi to líbily, sluší mi a mám z nich radost.“ A ejhle, žádné další otázky. Pak už jen dodal „Doufám, že sis s kamarádkami užila hezké odpoledne.“ Možná naše muže jen občas přeceňujeme nebo podceňujeme. To je asi jedno, každopádně změna přístupu rozhodně nikdy neuškodí J

Saša
Saša

Koupila jsem si super kalhoty za 500 Kč z nové kolekce, byly ve slevě. Větu tohoto typu slyším já a čím dál více chlapu v mém okolí. A trochu nás to štve. Proč ale žena nepřijde a neřekne například: miláčku mám na sobě krásné nové kalhoty. Líbím se Ti v nich? Tečka, konec komentáře. Nic takového se ale nestane. První, co slyšíme, je sleva, akce apod. Proč tomu tak je? Proč nám ženy neřeknou jen to podstatné a nechají si to druhé pro sebe? Co je to za fenomén?  To se už nic bez slevy nekupuje? Nebo je to jen sleva okatá a kupující se rád nechává tahat za nos? To je možná ono. Přemýšlet bolí a je jednodušší důvěřovat a nemyslet a nechat se oblbnout. Oni to se mnou myslí dobře a upřímně, oni šetří mé peníze, proto to vyrobili a rovnou slevili. Nemyslí, chtějí na Vás pouze vydělat. Vždyť zde platí typické - Nechci slevu zadarmo! Tuto větu zná snad každý, ale většinou ženy se jí neřídí. Proč? Proč se nechávají tak snadno uchlácholit ke koupi čehokoliv, kolikrát i nepotřebného, hlavně že je to ve slevě. Mají snad v hlavě zarytu větu z filmu Slavnosti sněženek: „to nevadí, že jsou všechny boty levé, byly ve slevě, tak jsem jich koupil hned sto“. Někdy mi připadá, že tomu tak vážně je. Zkuste nastoupit do práce nebo začít podnikat, stanovit si ohodnocení a než Vám poprvé zaplatí, rovnou nahlaste, že dáváte slevu nebo jste v akci, tak děláte za půlku J Trochu hloupost… Nebo?

Co jsem Vám tímto blogem chtěl naznačit? Nechoďte a neprodávejte se pod cenou. Ohodnoťte se adekvátně dle svých znalostí a dovedností, tím co dokážete opravdu nabídnout. Nejste žádné zboží v akci, žádná vyprodej. Takové myšlenky nechte jiným, ovcím, co rády nakupují ve slevách a nedokážou zapřemýšlet o reálné hodnotě zboží nebo služby. Vím, že je to těžké, ale kdo to nezkusí, neví, čeho může dosáhnout.

Není zde "Vaše" téma? Napište