Přejít na: Obsah | Hlavní menu | Patička

Chci jinak - Finanční koučink

Práce/Zaměstnání

Není zde "Vaše" téma? Napište

Máte rádi jistoty?

Jistota, krásné slovo a pocit, který máme všichni rádi. Jsou ale jistoty to jediné po čem v životě toužíme? A je život v jistotě to pravé ořechové? Nad tím se zamysleli Saša a Saša.

Saša
Saša

Jistota, co to slovo vlastně znamená? Je to stálé zaměstnání nebo partner doma? Existují v dnešní době vůbec nějaké.  Benjamin Franklin kdysi řekl: „na světě jsou pouze dvě jistoty, daně a smrt.“ Řekla bych, e je to celkem pravdivé. V dnešní době není jisté vůbec nic, jde jen o to se z toho úplně nezbláznit.  A jak se s nejistotami vypořádává Saša? Primárně se snaží starat sama o sebe, snaží se brát život s humorem a tak jak plyne.

Lidé mají často tendenci upínat se na konkrétní věci v domnění, že je to jistota. Třeba práce, většina lidí chodí do práce každý den, osm hodin, a často ani nevědí, proč tam chodí. Jen ví, že tam chodí, práce je moc nebaví, nepřemýšlejí, jak svou každodenní činnost inovovat nebo rozvinout dál. To samé platí o partnerovi. Víte, že ho máte a žijete celkem spokojený život. Ale už se moc nesnažíte partnera zaujmout, začít dělat něco nového společně, podpořit ho v něčem novém. Prostě jen víte, že ho máte a ten pocit Vám stačí. A pak jednoho dne se může klidně stát, že přijde šéf nebo partner a řekne, skončil jsi. A vy koukáte vyděšeně jako malé štěně a nevíte, kde jste udělali chybu. Jistota je hlavně ve Vaší hlavě ve Vašem myšlení. Nebojte se vybočit a udělat něco mimo Vaší jistotu, třeba objevíte nečekané, zajímavé, a nejisté. Ale budete žít svůj vlastní život.

Lidé milují jistoty a proč vlastně ne. I já mám ráda svojí jistotu, pocit bezpečí a klidu. Jenže občas nastane situace, kdy se člověk dostane na hranici propasti a ví, že dole může být něco skvělého anebo taky ne. Opustíte jistotu a skočíte? Já ano, mě to za to stojí.  

Saša
Saša

Jsou dva druhy lidí. Ti, co žijí jistotami a ohýbají kvůli nim hřbety a Ti, co časem pochopí, že rozumná míra přetekla a postaví se na zadní. Proč je ale většina těch, co se ohýbají víc a víc, až se už nedokážou zvednout? Sám nevím. Patřím spíše do kategorie těch vzpurných a nikdy jsem nepochopil, co jsou lidé pro jistoty schopni udělat nebo spíše vytrpět.

Jistota znamená pokoj a klid. Nic neřeším, ničeho se nebojím, nic mě nepálí, nehrnu se do žádných velkých akcí. Kdo by to neměl rád, že? Vezměme si třeba jistotu zaměstnání. Můžu se radovat z toho, že mám kam chodit odpracovat 8 hodin a dostat za to předem určený peníz a co teprve bonus stravenky a placená dovolená? To je přece paráda. Kdo nám dá víc J I ve vztahu se vyhledávají jistoty. Sice si lovíme své partnery tak, aby nám vyhovovali co možná nejvíce, ale když to nepůjde, tak v rámci jistoty vztahu a budoucího pokolení slevíme ze svých požadavků a přání. Pro jistotu si vybereme i nějakého méně hezkého, aby mi ho někdo nevyfoukl. Ale není to trochu nuda? Podle mě ano. A víte v čem? Ta jednotvárnost a stereotyp, to ustupování ve jménu jistoty, to člověka musí užírat zevnitř. To nemluvím o tom, co lidé unesou za nakládání v práci pro své stravenky a měsíc placeného nic nedělání. Ale je jistota stálého zaměstnání vyvážená trpěním pod neschopným šéfem či snad dobou neurčitou, která se výpovědí smrskne na pár vynucených měsíců pomalu nezaplacených? Já bych teda na takovouto jistotu čekat nechtěl. Raději si osud zkusím řídit sám.

Mozek lidí neumí pracovat se zápory. Snaží se je automaticky překlápět do něčeho kladného a bezpečného, pokud možno bezstarostného. Má pak „svojí“ jistotu, že ho to už nebude zatěžovat a otravovat. A podle toho se chová i většina lidí. Od mozku dostávají povely k jistotám. Ale ruku na srdce. Kolikrát jste udělali něco jiného, než byla jistota? Něco zakázaného, netradičního, neočekávaného? Vybočení z řady? Jaké to bylo? Adrenalin, zážitek, na který nezapomenete? A nemá být život plný těchto okamžiků? Aby bylo ve stáří na co vzpomínat? Já myslím, že ano. Nezavrhuji jistoty, jsou někdy fajn, ale všeho moc škodí a někdy jít hlavou proti jistotám taky stojí za to. Každý máme svojí hlavu, tak ji občas zapojme sami za sebe a i pro sebe.

Žába na prameni

Určitě jste se za svůj život setkali s odmítnutím Vašeho skvělého nápadu, o kterém jste si mysleli že je super a má přínos. Saša a Saša reagují na tyto nepříjemné situace a strach z odmítnutí.

Saša
Saša

První asociace, která mě při spojení slov žába na prameni napadne je, že mi kdosi brání v realizaci mého skvělého plánu. To je pro mě velmi, ale velmi nepříjemný pocit. Sašinka má přitom velké sny a plány, které chce realizovat. Žádná cesta není bez trní, a pokud ano, již po ní někdo šel a prošlápnul ji. To není nic pro mě. Ráda si svou cestu prošlapu sama, i když u toho někdy dost trpím a říkám si, že jsem blázen, a proč to nedělám jako ostatní.

Určitě jste se někdy setkali, ať ve škole, v práci nebo doma s tím, že někdo nebyl nadšený z vašeho skvělého plánu a zkrátka ho jednoduše shodil ze stolu. Takovou situaci zažil každý, kdo je starší 6 let. Existují tři typy lidí. První sklopí uši, jdou si po svém a pak v hospodě nadávají na nepřízeň osudu. Druzí se ozvou a začnou se hájit a vysvětlovat či protestovat, ale nakonec to stejně vzdají. A třetí jsou taky zklamaní, ale vyspí se do druhého dne a začnou přemýšlet, jak své plány zrealizovat. Třeba je upraví, pozmění, posunou časově, ale nikdy se nevzdají svého nápadu, svého snu. Žádná žába na prameni nesedí věčně, a pokud by seděla déle, než je zdrávo, dá se obejít nebo vymyslet alternativa.

První a nejdůležitější věc, kterou musíte udělat je vědět, co chcete. Myslím, co opravdu chcete, ne to co tvrdíte okolí. Pokud jste přesvědčeni o Vašem nápadu, že je nejlepší, posupně se stane vaší součástí a už nikdo na větě Vás od něj nezradí a vy uděláte vše, co je ve vašich silách.

Z vlastní zkušenosti vím, že pokud o něco usiluji a jedno, jestli se to týká pracovní nebo soukromé sféry, udělám proto vše, co je v mých silách i možnostech. Snažím se i své možnosti překročit. Pokud ani tehdy neuspěji, tak vím, že jsem tomu dala maximum a netrápím se neúspěchem. Ale to neznamená, že když jsem prohrála bitvu, tak jsem rovnou prohrála i válku. NE! Je třeba začít vymýšlet nové věci a projekty. Vždyť tu nejmocnější zbraň, náš mozek, nosíme pořád u sebe. Jen se ho naučit používat pro naše plány, sny a radost ze života J

Saša
Saša

Dnes bych se rád zamyslel nad skutečností, se kterou se určitě setkal každý z nás ve své kariéře. Představte si, že máte geniální nápad a vnitřně cítíte, že je to něco, co je prostě bomba a při jeho realizaci se musí stát něco převratného. Hned ráno letíte za šéfem, hlásíte mu barvitými slovy Váš skvostný nápad, který Vás může vyšvihnout nahoru nebo nastartovat nové myšlenky, perspektivu a rozvoj…. a nic. Žádné emoce, nadšení či diskuze, jen suché ne, prostě zamítnuto. Přichází studená sprcha a dokonce výčitka, že asi nemáte co na práci, když mate čas vymýšlet takové kraviny. Nenaštvalo by Vás to? Mě vždy. Člověk se snaží přijít s inovací a novými nápady a kam je odkázán? Ano přesně tam, dozadu a pěkně hluboko. Sevře pěsti a skrze zuby procedí něco o nespravedlnosti a v hlavě mu vyskočí úderný výraz - žába na prameni.  Pojem, vystihující člověka, který Vás zařízl. A ruku na srdce, kdo z nás nezačal skoro hlasitě pochybovat o inteligenci této žáby na prameni.

V minulosti přišel můj přítel za svým nadřízeným s nápadem na nový projekt pro mladé studenty spojený s hudbou. Vysmál se mu a řekl, že toto nikoho zajímat nebude a nápad byl smeten ze stolu. Po roce nadřízený odešel a můj přítel povýšil na jeho rozhodovací pozici. Vytáhl zamítnutý projekt na světlo a dotáhl ho do realizace. Tenkrát za to málem přišel o prémie, a nyní je projekt úspěšný tak, že ho navštěvují desítky tisíc lidí a on sbírá jedno uznání za druhým. Nemá asi cenu říkat, jaké zadostiučinění v sobě dosáhl.

Co tím chtěl Saša říci? Asi takto: v každé fázi svého byznysu nebo kariéry se setkáte s člověkem, který Vás zařízne. Někdy jsou v tom osobní antipatie či pomsta a někdy i strach o jeho teplé místečko. Změna znamená pokrok a pokrok je někdy i restrukturalizace a zavírání pozic. Nezřídka použije i pocit moci, který ho v dané chvíli krátkodobě uspokojí. Na Vás bude, jak se s tím vyrovnáte. Nenechte se odradit a zkuste najít jinou cestu nebo pozměnit myšlenku či nápad tak, aby se žába na prameni zamyslela. A když to nepomůže? Pak máte před sebou obrovskou výzvu, jak tuto brzdu rozvoje odstranit nebo nahradit? J Je to na Vás a napište mi taky něco o Vašich zkušenostech z praxe.

Není zde "Vaše" téma? Napište